-
Temná byla noc,
obloha mračná, za deště.
Však jaká to čarovná moc,
a znamenaná k tomu ještě.
-
Vyšla hvězda jasná,
jen jediná v tom černém poli.
Ve svém svitu tak krásná,
pro srdce čisté, které bolí.
-
Stála nad tím jedním místem
a něco vzkazovala.
Ve směru či smyslu jistém,
svým třpytným světlem pózovala.
-
Hvězdo ty má jasná,
buď tu stále se mnou.
Tvá idea pro mne spásná
a vítězí nad mocí temnou.
-
Hvězdička pak zamrkala,
dalším vstřícným znamením.
I v pokoře se duše kála,
zatížená kamením.
-
Však náhle také pookřála,
tou povzbudivou nadějí.
Co odedávna si skrytě přála,
lépe při zemi být, raději.
-
S kým, že nitro rozmlouvá,
kdo vnuknutí mu dává?
Ten, jenž i vlnobití vzdouvá
a přikázání pravá.
-