Něco nás řídí

Každý živý tvor přichází na svět v určitou dobu a pro určitý úkol, který má během svého života splnit.

Tyto vstupy nejsou nahodilé a samoúčelné, ať se jedná o jakéhokoliv tvora. Každý tvor zde hraje určitou nezastupitelnou roli ve své jednotlivosti, v rámci širšího i toho největšího celku. Ať se jedná o prvoka, zvířecího tvora nebo člověka. Vše se odehrává v jakémsi vývojovém přírodním řádu doplňujících se organismů, ve funkčně konstruktivním i destruktivním směru. Kam až tento biologický řád sahá je nám neznámo, ale patrně není jen výsadou pozemského života nebo také života na jiných planetách, nýbrž součástí velkého organického systému, jehož pozorovanou část nazýváme vesmírem.

Člověk s vyšším uvědoměním své existence, oproti nižším tvorům, může i pociťovat tuto jakousi řídící vůli pro svoje myšlení a konání. Je to ten vnitřní hlas, to vnitřní nutkání ke skutkům, atuálním a patřícím právě jen tomu jednomu okamžiku a ne jinému. Tento hlas řídí naše kroky směrem, jenž je jen naším a nikoho jiného. A my jdeme tímto směrem pro dosažení svého životního cíle. Jinou volbu nemáme. Pokud si vybíráme v tom co učinit, vybereme si právě to, co je nám pro danou chvíli určeno. Ano, jsme řízeni, ale ne násilnou formou, byť to tak někdy vyznívá, neboť vše co učiníme (svobodně i přinuceně), konáme v souladu se sebou, ať tak či onak. Ať je to k našemu dobru či nikoli. I ten špatný krok je zařazen do našeho vývojového programu. Máme svobodnou vůli, ale jen v rámci svého já, což je naší přirozeností a potřebou. Dochází i k zásahům negativním (nemoci, tragédie), což, ať to zní jakkoli, je také v "plánu" řízení osudů nižších tvorů v rámci existence vyššího celku. Člověk nebude nejvyšší živou vývojovou bytostí v rámci celého systému. 

Mnozí lidé se obracejí k bohu, což je vlastně to podvědomí příslušnosti k něčemu jim nadřazenému, v jeho pro někoho antropomorfizované představě. Ale i ti, kteří v boha nevěří, jsou na tom stejně. Také jsou usměrňováni v myšlení a konání pro jim vyměřenou životní cestu, aby splnili, co mají splnit.

W.H.Hunt, Úplatný pastýř, olej, 1851

(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).

W.Blake, Svatokupecký papež, jedna z ilustrací k Dantovi, kolem 1825-27

(zdroj viz výše).