Tiché psaní

Komu to píši ani nevím, nikomu a všem, kteří je mohou číst. Tolik na srdci, tolik přání a usilování.

Mnoho tužeb, nadějí i zklamání. Život plný očekávání a hledání. Tolik cest i slepých uliček a proher. Kolik lidí pochopí o co jde? Cožpak je možné opustit cesty moudrosti, poctivosti, také obětí a hledání krásy? Cesty velké touhy, oběti i dovednosti?

Přestože je mi již pár let, zůstal jsem mlád. A nic mě neopouští z mých starých přání a tužeb. Snad nic mě nezlomí, dokud nenajdu a nesplním svůj úkol. A pokud nenajdu, odejdu také ve smíru, neboť pochopím, že vyšší vůle si to přála. Ale pevně věřím, že přece jen něco přijde a nerozplyne se vše jako pouhý sen.

Komu to píši ani nevím, nikomu a všem, kteří vidí a slyší. Tolik na srdci, tolik usilování a tolik očekávání.

První návrh (1991).

A ten konečný.

Autor: Jiří Stratil | pátek 7.4.2017 9:20 | karma článku: 9,69 | přečteno: 171x