Zázrak v trávě

Bylo to jako zjevení ze snu, něco zcela běžného, ale v té první chvíli nečekaného a úžasného. Zářivý kontrast krásy a něhy.

Vykvetla tam pampeliška a vedle ní další a opodál další a další. Obrázek každoroční, ale přesto po zimě vždy nový a překvapivý.

-

Pampeliško, v zelené trávě zářivá,

v květu jak slunce na modrém nebi.

Stvolem rovná, či mírně křivá,

někdo přesto, na tebe se šklebí.

-

Louky tu z jara poseté,

spoustou zlatých sluníček.

A co, jich tam vždy vykvete

i jako ohníčků svíček.

-

Pastva pro včely medonosné,

v kráse i vzácném užitku.

Tak, za odpuštění ji prosme

a litujme svých skutků.

-

Vždyť i významnou je léčivkou,

někdo jen plevel v ní vidí.

Hrdě vzpřímená, není křivkou,

ale proti ní co zaujatých lidí.

-

A náhle další zázrak,

v co zlatokvět se změní.

Ne však, neklame nás zrak,

nad tuto proměnu snad není.

-

Stříbrná ochmýřená kulička

a vítr do ní fouká.

Rozfouká její paraplíčka

a zelená je zase louka.

-

Atlas rostlin, maloval Otto Ušák.