Sokratés a bolehlav

Pro někoho může být studium učení významných filosofů "bolehlav", ale tady se jedná o jinou skutečnost.

Kdo byl a co hlásal tento velký starověký myslitel? Byl jedním z předních filosofů své doby (469-399 př.n.l.) v antickém Řecku. Nenapsal však žádný spis, jen svoje ideje přednášel (v Athénách) a věnoval se také výchově mládeže. Zdůrazňoval proti sofistům pravdivé vědění a osobní a občanskou mravnost. Obracel se k vlastnímu nitru a svoje svědomí nazýval božstvem "daimonion". Přitom však nepopíral bohy. Pro svoje pokrokové myšlenky se však dostal do rozporu s tehdejšími objektivně chápanými a uznávanými pravdami a zaplatil za to i životem. Byl odsouzen na smrt za to, že kazí mládež zaváděním nových bohů.

Sokratés hájil objektivitu pravdy, poznatelnou rozumem. Zkoumal ji dialektickou metodou, dialogem mezi různými argumenty, v němž se má dospět k názorové shodě, případně i neshodě diskutérů. V oponentním protiřečení se takto hledají chyby argumentace druhé strany a vyvíjí se snaha o nalezení pravdy, o vytvoření pojmu a definice pro zkoumanou věc.

Sokratés dokládá své názory příklady ze života, myšlenky jiných i vlastní pak podrobuje rozumovému zkoumání a kritice. Známý je jeho různě vykládaný výrok: "vím, že nic nevím", také heslo: "poznej sám sebe". Přemýšlel o podstatě ctností: mravnosti, dobra a krásna a tvrdil, že ty je možné poznat jen usilovným studiem a dají se naučit, neboť nikdo nechybuje rád. Vědění pak považoval za sílu, jež činí člověka svobodným. Také byl stoupencem ideálního demokratismu, ale bez nevědomostí vládnoucích. Byl vzorem helénských ctností a vychoval mnoho žáků, kteří jeho učení zapisovali. Nejvýznamnějšími z nich byli Platón a potom jeho žák Aristoteles.

I když se s některými Sokratovými filosofickými závěry dá polemizovat, byl ve své době velmi pokrokový a nadčasový, také vlivný, za což zaplatil svým životem. V 70 letech odsouzen k trestu smrti a popraven.

Víte jak se v té době také popravovalo a jakou smrtí zemřel Sokratés?

Zdroj: Slovník antické kultury, kolektiv autorů, Nakladatelství Svoboda Praha, 1974.

Naše květiny, M.Deyl, ilustrace K.Hísek, Albatros Praha, 1973.