Až do první třetiny 20.století se architektonické slohy vyvíjely kontinuálně, tedy s obsahovou návazností, přestože se jejich výrazové formy měnily.
Jde o kulturně-duchovní vazbu uměleckého obsahu, pojítko, díky kterému se vedle sebe dobře a bezkolizně řadily. Vyjádřením vzájemně komunikativního obsahu je vývoj jejich příbuzenské architektonické typologie. Je to plynulá vývojová řada od dob antických, proto celou tuto vývojovou epochu můžeme nazvat antickou tradicí.
Nástup nových moderních stavebních konstrukčních, technologických a materiálových možností a zprůmyslnění stavební výroby přinesly zvrat a architektura se postupně začala antické tradici vzdalovat. Přerušuje se kulturně-duchovní kontinuita a projevuje se stále výraznější rozpor těchto odlišujících se architektonických linií. Moderní architektura se díky novým stavebním vymoženostem také stále více vymaňuje z antické vývojové typologie do vlastních výrazových forem, přecházejících od poněkud uniformních počátků funkcionalismu do odvázaných individualistických projevů. Obsahová architektura tak přechází k méně obsažnému stavebně-průmyslovému-designu.
To se také přímo ukázkově projevilo v architektonických soutěžích na přestavbu a po 2.sv.válce na dostavbu zbořeného křídla velké budovy Nobileho radnice. Dokonce žádný z těch mnoha modernistických návrhů se vůbec ani vzdáleně nepřiblížil přijatelnému uplatnění v prostoru mezi gotickou radniční věží a barokním kostelem sv.Mikuláše. Všechny tyto návrhy jasně demonstrovaly obsahovou odtrženost od historických staveb Staroměstského náměstí, tedy přerušení antické vývojové linie. Možnost dostavby tedy spočívá v opětném navázání na tyto kulturní tradice.
Z těchto předpokladů vychází nové stavební řešení proluky, ve vztahu ke gotice věže a k baroku kostela, jakožto ve vztahu k celé zástavbě rynku. Není zde nutné pouhé kopírování starých slohů a jejich přiřazování k příslušným slohům stávajících budov, naopak takový netvůrčí přístup je zde nežádoucí. Tak, jak se zde vyvíjely slohy, tak tvořivě je třeba také dostavět toto místo. Pro navázání architektury je ale nutná inspirace těmito historickými stavebními typologiemi.
Návrh je tvořen čtyřmi domy, inspirovanými gotikou, renesancí a barokem, rovněž také idejemi a postupy moderny. Ovšem v obsahové podřízenosti ve stylu s dominantním uplatněním historických inspirací.
Poslední dům z těchto nových čtyř má koncepci odvozenou z obloučkové renesance, již zastupuje na Staroměstském náměstí dům "Týnská škola" ve východní straně. Renesance je však posunuta do moderního stylového vyznění. Architektura není pouhou kopií a ve své urbanisticky podřízené roli je přiřaditelná k baroku kostela sv.Mikuláše, kde se v pohledech uplatňuje v odstupu 25m od jeho hlavního průčelí.
V historických jádrech našich měst vidíme mnohdy pestrou paletu slohů, od staveb gotických (někdy i románských), renesančních, barokních, neoslohů 19.století, secese až po rodící se modernu. Potom i více či míně pronikající stavby soudobé. Ty se na Staroměstském náměstí nemohly uplatnit, proto zde obloukem zpět k návratům, ovšem z pohledu idejí naší doby. Eklektický historismus á la architektura 19.století sem dnes již nepatří.
(-)
