Klidná fronta neohistoricko-secesních domů nábřeží Vltavy a najednou místo rohového domu s Jiráskovým náměstím cosi, co úplně vypadává z rámce stavitelství a logické architektury.
Někdo si tady léčí komplexy méněcennosti a chtěl za každou cenu vymyslet něco úplně nového a nevídaného. Zapomněl přitom na zdejší urbanismus i architekturu budov nábřežní zástavby. Všechno se u této stavby nesmyslně prohýbá, naklání, dokonce nohama vybíhá do ulice a komplikuje funkčnost objektu. Okna všelijak poskakují a jsou zavěšená na vlnovkami polinkovaných zakulacených a zaoblených stěnách jako obrázky na zdi - nearchitektonicky směšné a trapné! Proč a pro koho takové divadlo?
Nejlépe znovu zbořit, vystřízlivět z kocoviny a postavit něco rozumnějšího a užitečnějšího. Člověk si klade otázku, jestli jsou takové proudy ve vývoji architektury ještě vůbec normální. O co jim jde? Postupně zbořit historická města a nahradit je takovým blázincem? A přitom je při výstavbě nutný především respekt racionálních aspektů: úspornost, ekonomičnost, funkčnost, praktičnost a bezpečnost. Až potom nebo zároveň s tím vším se tvoří estetika architektury.
TD je pravým opakem těchto požadavků a není ani zajímavý výtvarně. Naopak porušováním všech těch zásad kvalitní výstavby je pouze jakousi atrapou, nehorázným kýčem, který sem vůbec nepatří.
Návrh přestavby TD že je zpátečnickou architekturou ze socialistické éry? Vůbec ne, jen řešením pro tuto rohovou proluku.
Původní rohový dům.(-)
Časopis Architekt, 14-15/96.
Návrh přestavby.
Půdorys přízemí.
-
