Jde o to, co si kdo pod tímto pojmem představuje. Někdo dominantu typu "tančícího domu" nebo blobu "chobotnice", jiný architekturu kreativně navazující.
Zde je důležitá a rozhodující urbanisticko-architektonická kontinuita, nikoli samoúčelná exhibice nevídaných nápadů. V žádném případě ale není PPR chápáno jako skanzen historické architektury, nýbrž naopak jako pole tvůrčí působnosti. Významné chráněné památky však nemohou být kulturně znehodnocovány ignorujícími výstředními stavbami.
To, že architektura velmi polevila v kulturním úsilí a libuje si často pouze v povrchních a laciných subjektivistických projevech, je velmi zřejmé. Tím se ale také víceméně zařazuje do urbanizovaných prostor, nezahrnovaných do památkově chráněných. Proto stavební dominanty takového typu jsou v PPR nežádoucí. Nejedná se o zkostnatělý konzervativismuus, ale o snahu neničit architektonické hodnoty naší historie. A to jak přímo přestavbami, tak také nepatřičným sousedstvím či pohledovou konkurencí s nimi.
Nová "ikona" v architektuře? Může být i toho druhu, že dobře pochopí lokalitu svého umístění, nenásilně a tvořivě reaguje na své okolí, harmonicky se do něho začleňuje a celkově tento prostor ještě umocní a povznese. To je mnohem víc, než do něj zasadit něco dosud nevídaného, avšak nekomunikativního a střetového. To je potom projev škodlivé působnosti.
O něco takového se snažím v PPR ve svých návrzích. Nerozbíjet, neničit, ale opravdu něco vytvořit.
-
Kam že my to kráčíme,
vidíme ještě, či snad již ne?
Tvoříme nebo spíše ničíme,
v představě svojí pyšné?
-
Dostavba SN.
Přestavba NS ND.
Přestavba TD.
Přestavba průčelí kostela P.M. v Emauzích.
-
Skica "tančícího domu" amerického architekta F.O.Gehryho
(Architekt, 14-15/96).
-
