Když se člověk dostane do nadhledu v určité věci, na které dlouhodobě, usilovně a poctivě pracuje, vidí a řeší mnoho aspektů problému, které zůstávají jiným skryté, dopracovává se k objektivnější realitě a pravdě. Potom také trvá na svých výdobytcích a jeví neochotu k ústupkům těm, kteří se pohybují jen v subjektivních rovinách. Bývá pak ale jimi obviňován ze zkostnatělosti a neschopnosti přijímat nové náhledy na věc. To je ovšem ale naopak problém těchto hodnotitelů chápat onu objektivnější hodnotu.
Pokud někdo hovoří o nových pohledech na předmětnou věc (zde mám na mysli třeba dostavbu Staroměstského náměstí), měl by svoje vize také konkretizovat v reálné podobě. Tam potom může být srovnáváno a hodnoceno. Když ale předloží evidentně nedostatečnou nebo špatnou práci, tak nemůže autora té dobré označovat hanlivě jako zkostnatělého a neschopného vidět a přijmout jeho vidění.
Zkostnatěti objektivnější pravdou je cílem snažení člověka,
na rozdíl od zkostnatění subjektivní lží.
O tu stojí jen její nositelé.
F.Bidlo, vlastní podobizna a kresba J.Čapka
(Encyklopedie českého výtvarného umění, Dr.E.Poche a kol., Academia Praha, 1975).
-