Zjevení jako znamení

Již byla tma a já pohlédl do okna. Nad protějším kopcem visel úžasný štříbrný kotouč. Byl nezvykle velký a symbolický.

-

Ta Luna byla čarokrásná,

v tom temném poli oblohy.

I v obrysu kopce linka jasná,

se světýlkem domek mnohý.

-

Jaké poselství mi zvěstuje,

a jakého znamení symbolem?

Že si oblohou jen tak pluje,

ve své záři kolem?

-

Avšak pocítil jsem posilu,

a Měsíc ke mně promluvil:

Sesílám ti svoji sílu,

 v pohlazení i světýlek víl.

-

Kdo nezná takto východ Luny,

neví, co je to Měsíc.

V jeho písni na stříbrné struny,

není v chvíli této ničeho víc.

-

-