-
Sedím a do neurčita kamsi hledím,
do minula, jsoucna i budoucna.
Vstříc barevnosti života i šedím,
jak jen duše má je nyní mocná.
-
Vidím či snad nevidím,
však slepotou očí netrpím.
To tu bude nejspíš tím,
že bdím a přitom spím.
-
Slyším či snad neslyším,
však hluchotou uší netrpím.
To nejspíš bude vším,
co posečeno kosami a srpy.
-
A tak sedím a o všem tom přemýšlím,
ale spíše ani nemyslím.
Hlasem obracím se k sobě tišším,
s pohledem dobrým i zlým.
-
Co tu vnímám a co nevnímám,
v té neurčité směsi?
A kam že to dále jíti mám,
mě chvílemi i děsí.
-
Není důvod k radosti,
avšak ani k truchlení.
Podmínek pro učinění zadosti?,
spíše těch, co duši plení.
-
Nyní sedím a vidím, slyším, myslím, vnímám a pociťuji radost,
na objednávku podanou a žádost.
Na ten překlenutí most,
kde pravil jsem si, již dost!
Josef Šíma, Le Havre
(Encyklopedie českého výtvarného umění, Dr.E.Poche a kol., Academia Praha, 1975).
-