Cesta smrti a záchrany

V návaznosti na předchozí článek zde pokračuji ve vyprávění příběhu zkázy téměř celé západní strany Staroměstského náměstí a její nové naděje.

Zničení způsobilo, jak již bylo zmíněno v minulém článku, v podstatě nepromyšlené městotvorné založení této části rynku na samém jeho počátku někdy ve druhé polovině 12.století. Hlavním problémem se tady nakonec staly tři velké stavby, poněkud nelogicky ve vzájemném urbanistickém vztahu sem umístěné, a to kostel sv.Mikuláše, před ním pak rozměrný dům (později zvaný Krenův) a kousek opodál nich věž rozhledny s přístavbami budoucí Staroměstské radnice (všechny původně románské).

Tehdy ještě v našich zemích primitivní stavitelství nemohlo prozíravě plánovat do budoucnosti, hlavně také proto, že na území Starého Města Prahy se začínaly stavět teprve první kamenné domy, a tak se situace nakonec vlivem různých příčin vyvinula tak, jak ji známe již od poválečné úpravy vybouraného prostoru. Kromě vícekrát v minulosti přestavované radniční věže byly všechny budovy této strany náměstí odstraněny (ponechán zbytek východního křídla SR při věži). V rohu se pak takto dostal do jeho obrazu barokně přestavěný kostel sv.Mikuláše, který byl původně zastrčený za náměstím. Budova Krenova domu musela ustoupit asanaci Josefova na konci 19. a na počátku 20.století a vybudování Pařížské třídy, stejně tak i většina domů severní strany SN, které byly přestavěny.

Poslední vývojová fáze velkého východního křídla SR (Nobileho radnice) bojovala o své přežití v architektonických soutěžích, neboť se dostala do neúnosné urbanistické kolize s odkrytým kostelem, a nakonec padla za oběť útokům nacistů na konci 2.sv.války. Vznikla tak velká, stavebně velmi obtížně řešitelná osmdesátimetrová proluka mezi věží a kostelem. Problém vytváří zejména natočení kostela hlavním průčelím k radnici, jež takto vytvořila barokní přestavba. Jeho předchozí podoby (románská, gotická i renesanční) byly k radnici orientované bočním průčelím. Nevhodná orientace kostela a jeho umístění vytváří značné potíže při řešení dostavby proluky ve směru od radniční věže. Pakliže ten již má patřit do náměstí, nemůže dostavba svou hmotou na jeho průčelí působit ideově tísnivě a degradačně (částečné překrytí chrámu ze šikmých pohledů je možné).

"Cestou smrti" přestavby a nové dostavby západní strany SN byl a je také vývoj moderní architektury, která se svými idejemi a formami stále více vzdaluje starým slohům náměstí a tudíž i možnosti vstoupit do jeho zástavby.

Situace je stále dramatičtější a případná další architektonická soutěž by mohla být již vážnou hrozbou pro tuto vzácnou historickou památku.

Jako možnost záchrany a nového stavebního řešení proluky se jeví určitý odklon od současného vývoje architektury a nové přiblížení se slohům SN. Převzetí jejich stavební typologie a posun do moderního architektonického stylového pojetí.

Stav po 8.květnu 1945 (Srdce města, URM Praha, 2008).

-