A jak se říká, bohudík, že se tak nestalo. Nutno zde ovšem dodat, že výkony architektů jsou poplatné zadávacím soutěžním podmínkám, které zpočátku vycházely z dimenzí, kapacity i architektury velkého křídla Nobileho radnice a dle nových podmínek a potřeb magistrátu určovaly novou náplň budovy. Později se přidaly také památkářské aspekty, vztahující se k neogotické radnici. Jedná se tedy o rozměrné objekty.
V první soutěži (1901) byl I.cenou odměněn návrh arch. J.Vejrycha, rozšiřující radniční křídlo o část v neorenesančním stylu. Na základě připomínek v odborném tisku, týkajících se zadávacích podmínek, městská rada rozhodla vypsat ještě jednu soutěž, kde byly vypuštěny některé funkce stavby.
V druhé soutěži (1903) zvítězil arch. Antonín Cechner, opět rozšiřující Nobileho radnici a nově upravující její průčelí. Realizace ale byla opět odložena.
Další soutěž se konala v r.1909 a přinesla již i modernistické návrhy. I.cenu získala budova arch. Antonína Wiehla, kde porota ocenila český charakter neorenesanční architektury. Ale ani tentokrát nedošlo na realizaci.
Čtvrtá soutěž, vypsaná k 600. výročí založení Staroměstské radnice, se konala až v roce 1938. V této době vládl architektuře již funkcionalismus, a tak i návrhy jsou vytvářeny v tomto duchu. Také v poválečném zápolení architektů v r.1946.
V dalších soutěžích se rozvíjí různými cestami moderní architektura (1963, 1966, 1987).
Ta v r.1966 přinesla téměř realizaci nejvýše oceněného návrhu architektů J.Šusty, L.Vrátníka a M.Hejného, kteří byli následně vyzváni ke zpracování studie (pochází z r.1969). Rada NVP ale nakonec výstavbu budovy odložila pro přednostní zařazení jiných stavebních akcí.
Poučení ze soutěží:
Vertikální dominanty radniční věže a kostela sv.Mikuláše nesnesou vložení třetí dominanty do prostoru proluky mezi nimi. Tedy již žádná rozměrná budova, ale několik menších domů, typologie historické zástavby náměstí, frontálně řazených a dominantnost obou věžovitých staveb podporujících.