Krásy a radosti

Ty může člověk spatřovat v různých projevech života. V narození nového života, v příjemných svých prožitcích, pocitech nebo v dobrém skutku. Krásu můžeme spatřovat prakticky všude. Někdo se dokáže radovat i ze zcela prostých věcí, které jiný přehlíží. Někdo miluje bohatství a kouzla přírody, v lidské tvořivosti obdivuje umělecká nebo technická díla. Potěší vlídné slovo a dobré mezilidské vztahy, pro každého šité jinak. Mezi pozitivní vlastnosti patří např. pokora, trpělivost, upřímnost, přejícnost. Vysoce ceněná je obětavá práce nebo i oběť pro druhého či druhé. Člověk je jen člověk a s dobrými vlastnostmi v sobě nosí i ty nedobré, které se ale i vzájemně podmiňují. Bez jednoho by nebylo druhého. To celé dohromady pak tvoří plnosti života a jeho krás. Lidé se vzájemně chápou nebo nechápou, hašteří se, ubližují si, ale také usmiřují, sbližují a milují. Utrpení je také nutné pro dosažení radosti. Někdy člověk usiluje i o velký a pro mnohé jiné ušlechtilý cíl, kterého ale nemůže za daných podmínek a okolností dosáhnout. Zůstane tak jen po cestě, ale ani to nemusí být žádná tragédie, neboť podstatným se stane ono dobré úsilí. Svého cíle třeba nedosáhne, přestože pro něj mnoho vytrpí a mnoho udělá, ale položí tak pro jeho dosažení určité předpoklady. Touha a cesta za krásami bytí dává životu smysl, ať se již odvíjí na různých úrovních.