Strašný sen

Mívám velmi dějové sny, i velmi neskutečné a surrealistické. Ale vůbec mě neinspirují k mé architektonické práci. Surrealismus naopak nemám rád. 

Ten dnešní sen byl hrůzný. Stál jsem na městské křižovatce, kde se srazila dvě auta. Za nimi jedoucí dva kamióny, aby se vyhnuly srážce, prudce vybočily, ale tam jim stál v cestě dům, kterým doslova oba projely. Nerozbily se o dům, ale naopak rozbily dům. Řidiči kamiónů to přežili, ale v domě byl masakr. Tak chabou měla ta budova konstrukci, prostě náhražka. A já na všechno koukal z bezprostřední blízkosti. 

Předtím, než jsem usnul, tak jsem přemýšlel o vývoji kultury naší civilizace. Od pravěkého primitivního jeskynního malíře, přes umělecké vrcholy (a ty poslední nejsou tak starého data), k dnešnímu primitivnímu umělci. Kam jsme to došli! Vracíme se zpátky, upadáme, degenerujeme? Kam to kráčíme? A tak jsem měl potom sen ovlivněný nejspíš tím Kooningem dole. 

Jen se zde zamýšlím nad naším smutným kulturním vývojem, ale nepřeji nikomu, aby měl podobné sny jako já. Pravé hodnoty jsou nahrazovány, a to prakticky ve všem, nejen v umění. Ale najdou se ještě sem tam i pěkné věci.