Metabolický vesmír

Metabolismus je přeměna látek a energií v živém organismu. Jsou to chemické a fyzikální reakce a pochody, při kterých dochází k opakovaným procesům štěpení látek přijímaných organismem a k tvorbě složitých látek vlastních. 

Ty pak budují jeho funkční části, orgány. Vše probíhá v určitém řádu, cyklech, vývojových proměnách a pod vlivem dalších interních a externích sil a zásahů. Organismus se vyrovnává i se škodlivými vlivy, které způsobují jeho výchylky a poruchy. Je to vlastně oživená hmota ve složitém organickém systému, pracujícím na základě jejích fyzikálních a chemických vlastností. Jednoduchá chemie přechází ke složité biochemii. Mrtvý organismus pak přestane takto fungovat a dochází k procesům rozkladu a destrukce systému a k přeměně látek v látky jednoduché, anorganické. 

Člověk, zkoumající vesmír, pozoruje také určitý řád a systém ve struktuře a pohybu jeho hmotných částí - těles v prostoru. Zkoumá fyzikální a chemické vlastnosti hmoty, z nich pak odvozuje i procesy v kosmu. Vědci hovoří o teoriích jeho vzniku a vývoje. Popisují nejmenší částečky hmoty, jejich vlastnosti a vlastnosti z nich se utvářejících látek a objektů. U vesmírných těles známe např. pojem gravitace, díky níž tělesa udržují na základě své hmotnosti určité vzdálenosti od sebe, rotují a obíhají kolem sebe. Působí zde různé chemické procesy a energie, např. sluneční záření. Je tu i život na zemi a vědci jej hledají i na jiných planetách. Zatím neúspěšně a chápou vesmír jako chování anorganické hmoty, produkující i život.

Zajímavé je ovšem to, že tyto procesy se chovají celkově organicky a metabolicky. Vše se odehrává v cyklech, v řádu, vývojových proměnách i poruchách. Objevovány jsou i další jevy a vlivy systému. Pozorované jsou procesy vzniku i zániku těles, jejich přeměny, pohyb. Dochází ke slučování hmot ve větší celky i k rozpadu v menší. Vytvářejí se podmínky i pro existenci života. Co uvádí hmotu v takový pohyb, ve kterém může být i život? Patrně život organismu vyššího řádu. Můžeme se proto domnívat, že pozorujeme elementární fyzikální a chemické pochody v nepatrné části organismu, jehož jsme i my součástí. Plníme zde svou určitou symbiotickou roli a patrně je nám i nedostupno jej opustit. Nemůžeme svůj hostitelský organismus zmapovat a poznat jako celek. Dosud vědou poznané a ověřené skutečnosti o pozorované části vesmíru to nijak nevyvrací, jen doplňuje o pravděpodobnou nadstavbu vyššího organického řádu a celku.