Kdo čeká na Staroměstském náměstí nějakou novinku typu "něco podobného jsem ještě nikdy neviděl", tak vůbec nechápe, o co se tady jedná. Tady jde o dosažení bezkolizní urbanistické koncepce, která je schopná řešit tento úkol, a o vytvoření architektury, přínosné historické zástavbě rynku.

Ujetost honičky za lacinými, komerčními super-novinkami, jaké velmi často produkuje dnešní doba, tady nemá co dělat. To jsou ty hluboké omyly, nejrůzněji frekventované již v minulých soutěžích.

Běžte se projít starým Gdaňskem. To bylo také postaveno na místě vybombardovaných budov. Zdi "historických domů" jsou podivně chladně rovné, působí suše, nemají duši.

Běžte se projít po centru Bratislavy, pohlédněte na bývalou Židovskou ulici. Vystavěné "malebné domky", kyždý v jiné pastelové barvě, jsou asi tak zajímavé jako naše nové zdravotní středisko v naší vsi a vzácné jako "podnikartelské baroko" v satelitech okolo Prahy.

. Bývalá novogotická část radnice byla bombardována a není na škodu, když průvodce po Staroměstském náměstí to připomene. Věž radnice je (doufám) tak stará, jak si myslím, proč tedy doplňovat zlatý starožitný náramek umělohmotným kočičím zlatem?

Domy jsou navržené v novém klasicistně-moderním stylu, žádná současná moderna ani historizující eklektismus. Nejspíš vám uniká celková umělecká myšlenka věci a její duše. Není to žádné "umělohmotné kočičí zlato" a také to není pro každého (jako veškeré poctivé umění), i když Staroměstské náměstí je pro každého.

Je to nová věc, tak není divu, že jsou mnohé rozpaky, jako byly vždy, když přicházely nové umělecké ideje.