Vykvetla tam pampeliška a vedle ní další a opodál další a další. Obrázek každoroční, ale přesto po zimě vždy nový a překvapivý.
-
Pampeliško, v zelené trávě zářivá,
v květu jak slunce na modrém nebi.
Stvolem rovná, či mírně křivá,
někdo přesto, na tebe se šklebí.
-
Louky tu z jara poseté,
spoustou zlatých sluníček.
A co, jich tam vždy vykvete
i jako ohníčků svíček.
-
Pastva pro včely medonosné,
v kráse i vzácném užitku.
Tak, za odpuštění ji prosme
a litujme svých skutků.
-
Vždyť i významnou je léčivkou,
někdo jen plevel v ní vidí.
Hrdě vzpřímená, není křivkou,
ale proti ní, co zaujatých lidí.
-
A náhle další zázrak,
v co zlatokvět se změní.
Ne však, neklame nás zrak,
nad tuto proměnu snad není.
-
Stříbrná ochmýřená kulička
a vítr do ní fouká.
Rozfouká její paraplíčka
a zelená je zase louka.
-
Atlas rostlin, maloval Otto Ušák.