Štěstí, neštěstí a štěstí v neštěstí

I stalo se, že sedlo štěstí na vola a ten ze samé radosti začal dělat samé voloviny. To se štěstěně nelíbilo a sedlo na krávu. Ta ze samé radosti jen a jen bučela. To také není ono, řeklo si štěstí a sedlo na prase.

Dostalo to nejlepší žrádlo jaké kdy mělo a přestalo z hladu bořit chlívek a jen si spokojeně pochrochtávalo. No, to už je lepší, řeklo si štěstí, ale ne nejlepší a zkusilo to na oslu. Ten ze samé závratě jen a jen hýkal, že se to poslouchat nedalo. A na řadu přišla ještě ukejhaná husa a ukdákaná slepice. Tak to už je moc, pomyslelo si štěstí a sedlo na moudrého. A co se nestalo, vlastně nic. Nezačal jančit, vyskakovat radostí do nebe a vůbec jinak blbnout, ale štěstěně pokorně a s vděčností poděkoval a snažil se i se svým štěstím podělit s jinými. Moudrost mu zůstala a ještě jí přibylo. Konečně jsem si vybralo správně, pomyslelo si štěstí a drželo se moudrého dál.

Ta konkurence se ale přestala líbit neštěstí a vyzkoušelo si vše také, nejprve sedlo na vola. Ten se vůbec nezměnil a ze samého neštěstí dělal ještě větší voloviny jako předtím. Potom kráva, která zase jen jen bučela, prase chtělo rozbít chlívek a osel hýkal a hýkal. Také husa se mohla ukejhat a slepice ukdákat. No to je divné, řeklo si neštěstí, ono je to vlastně jedno, jestli na ně sedá štěstí nebo neštěstí. Tak sedlo také na moudrého a co se nestalo, vlastně nic. Nezačal jančit, nepropadl v zoufalý nářek, nezačal blbnout, ale přijal svůj úděl s pokorou a neprosil ani štěstí o návrat. Přemýšlel ještě více o sobě a dopracoval k ještě větší moudrosti.

No, přece jsem tě dostalo ty štěstěno, řeklo si neštěstí, tady jsem lepší jako ty. Jak se to vezme, odpovědělo mu štěstí, ničeho příliš, ani mě a ani tebe. A vytvořilo moudrému štěstí v neštěstí. Ten poděkoval štěstěně za úlevu, ale pochopil i význam utrpení, které mu připravilo neštěstí. Zatímco vůl, kráva, prase, osel, husa ani slepice nepochopili nic a jeli si dál tu svou, nehledě na dary či poučení, kterých se jim dostávalo. Ale je to vlastně jedno, a tak má milá neplakej, život už nebude jinakej.

 Idylky z pekla, J.Hašek, ilustrace Z.Mézl, Svoboda Praha, 1974.