Renesance, neorenesance a moderní renesance

Neskrývám ve své práci, že česká renesanční architektonická tvorba je mi ze všech historických slohů nejbližší.

Také z ní čerpám a rozvíjím ve vlastním soudobém pojetí v návrzích pro historickou Prahu. Inspiruje mě racionálně-emotivní ušlechtilostí a střízlivostí formy i bohatým drobným detailem. Neorenesance 19.století vnáší do architektury již poněkud formální eklektické a romantické představy, jimiž porušuje čistotu a ryzost původního slohu. O tu mi právě jde, ovšem v transformaci do obsahových i formálních poloh moderního stylu. 

Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha, Paolo della Stella /1535-57/, dokončil Bonifác Wohlmut /1557-63/.

 Zámek v Litomyšli, Giovanni B. Avostalis de Sala, Oldřich Avostalis de Sala /1568-81/.

Plzeň, náměstí Republiky, budova radnice, Giovanni de Statio /1554-59/.

Sušice, náměstí Svobody /Voprchovský a Rozacínovský dům v renesančních přestavbách/

(fotografie: Poklady minulosti, K.Neubert, J.Royt, B.Tykva, Odeon Praha, 1990).

Národní divadlo v Praze, Josef Zítek, Josef Schulz /1868-83/

(Praha, C.Rybár, Olympia Praha,1975).

Moderní renesance pro Staroměstské náměstí.