(-)
Tak toto je její počátek,
první správní dámy pražské.
Nejslavnější z radničních matek,
z té dávné doby románské.
Tady se již vyšvihla,
jako práce huti parléřovské.
Takto ke gotice zdobné tíhla,
dílo na tu dobu mistrovské.
A již roste do výšky,
i zazděno z obav loubí.
Začínají přestavební hříšky,
co všechno se tu skloubí.
(olejomalba Ludvíka Kohla, před r.1784)
A další velká přestavba,
to již opravdu nemá styl.
Něco jako trosečnická plavba,
kdopak si tu ruce myl?
(-)
Zde pak radnice nám přerostla,
z vůle cizí nadvlády.
Slova padla i velmi ostrá,
k rozhodnutí té české zrady.
(-)
Příběh končí smrtelně,
zůstal jen malý kousíček.
Spáleno vše v kotelně,
jako kóda všech těch kliček.
(-)
Že by z mrtvých vzkříšení,
avšak již v době jiné?
V novém tvůrčím pokušení,
ano, nebo snad již ne?
-