Pražský orloj

Toto výjimečné historické hodinářské dílo je také vynikajícím dílem uměleckým. Vidíme zde prvky parléřovské gotiky, které prozrazují počátky orloje (r.1410) a pozdní, vladislavské gotiky, které časově umísťují úpravy díla do doby krále Vladislava II. Jagelonského (r.1490).

Významně zasáhlo do podoby pražského orloje také 19.století, především umělecky, dílem kalendářní desky od Josefa Mánesa.

Orloj má tři funkční části: "chod apoštolů", tzv."sféru" a "kalendárium".

V horních okýnkách pod stříškou se při odbívání každé celé hodiny objevují apoštolové (dřevořezby V. Suchardy z let 1946-47). V průběhu jejich defilé mechanika oživuje i figury pod gotickými baldachýny po stranách nižší části orloje - "sféry". Kostlivec zvoní, převrací přesýpací hodiny a naznačuje vedle stojícímu Turkovi, že jeho čas vypršel. Turek odmítavě vrtí hlavou, podobně se chovají i Marnivec s Lakomcem. Kohout pod stříškou třepetá křídly a po uzavření okýnek zakokrhá.

Pod chodem apoštolů je umístěna hlavní část orloje - "sféra", kruhová deska s řadou funkcí, ukazující staročeský, německý a babylónský čas. Středem "sféry" je podle staré geocentrické představy zeměkoule a vlastní střed číselníku vyjadřuje zeměpisnou polohu Prahy. Zbylá plocha "sféry" představuje vesmírný prostor - její modře zbarvená horní část označuje den, tmavá barva spodní části noc, červená vlevo znázorňuje úsvit, vpravo označuje soumrak. Tři zlaté kruhy představují rovník, obratník kozoroha a obratník raka. Další pozlacené obloukovité čáry mířící do středu představují planetární hodiny. Excentricky je na desce upevněn kruh s astronomickými značkami zvířetníku. Středem orloje prochází osa otáčející ručičkou se sluncem, která je nahoře ukončena pozlacenou rukou, ukazující denní a noční čas. V průběhu roku stoupá či klesá od obratníku kozoroha k obratníku raka a opačně. Druhá ručička nese menší kouli - měsíc, zpola postříbřený a zpola tmavý. Ukazuje, v jakém stádiu právě měsíc je. 

Spodní desku - "kalendárium" vytvořil Josef Mánes, vyjma světlého vnějšího mezikruží, které je od malíře písma J.Webera. Vnější mezikruží je rozděleno na 365 popsaných paprsků a do čtyř kruhových pásem, kde jsou napsány slabiky staročeského kalendáře ze 16.století, tzv. cisiojánu, dále pak vypsány všechny nepohyblivé svátky roku se světci, písmena označují dny v týdnu a gotické číslice určují data dnů v měsíci. Ve vnitřním kruhu měděné desky jsou Mánesem vymalovány medailóny, rozdělené po dvanácti do dvou kruhových pásem. Deska se otáčí kolem nepohyblivého a plasticky vydutého středu se znakem Starého Města.

V medailónech jsou realistickými výjevy ze života českého venkova alegoricky vyobrazeny měsíce v roce (leden-oslava narození dítěte jako Nového roku, únor-sedlák se hřeje u ohně a žena nese dříví, březen-sedlák oře, duben-roubuje stromek, květen-mládenec zdobí klobouk a dívka trhá květy, červen-kosí trávu, červenec-žně pšenice, srpen-mlácení obilí, září-setba, říjen-sklizeň hroznů, listopad-příprava dříví na zimu, prosinec-zabijačka). V menších medailónech blíže středu jsou symbolická zobrazení dvanácti souhvězdí, doplňující výtvarné charakteristiky jednotlivých měsíců. Výseče mezi kruhy Mánes vyplňuje ornamenty. Obrazy jsou malovány ve zlatém poli.

Mánesova deska byla vsazena na orloj v roce 1866, z důvodu ochrany proti povětrnostním vlivům byla později, v r.1882, nahrazena kopií od E.K.Lišky. Před 2.sv.válkou byla tato deska z bezpečnostních důvodů zazděna, přesto však musela být po válce vyměněna i Liškova kopie.  

Čerpáno:

Staroměstská radnice, V.Choutka, J.Vávra, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1961

Pražský orloj - webová stránka, S.Marušák