Kudy do Prahy v 18.století

Dnes je těch vstupů mnoho, v době barokní ale město tvořila pouze zástavba Starého a Nového Města, Malá Strana, Hradčany a Pražský hrad s okolím. Sídelní útvar svíralo opevnění hradbami, vybudovanými mezi léty 1653 a 1730.  

Praha měla jedenáct vstupních bran, z nichž se dochovala v levobřežní části města jen Písecká (Bruská) brána a v pravobřežní části vyšehradské brány Leopoldova a Táborská. Barokní hradby nahradily starší, již nevyhovující gotické opevnění z doby Karla IV. Pás nových hradeb byl předsunut před gotické ochranné zdivo (tzv.Hladovou zeď) a zesílen novými masívními střílnami (bastiony).

Na plánu nového opevnění pracoval od roku 1649 vojenský inženýr G.B.Pieroni, za spolupráce generála hraběte de Conti. Středověká Praha byla tak sevřená novým fortifikačním krunýřem, s vyšehradskou citadelou (samostatně hájitelná pevnost přimknutá k městu), jehož vybudování se zúčastnili vedle vojenských inženýrů také přední architekti té doby C.Lurago (na Starém a Novém Městě) a Santino Bossi (na Malé Straně a na Hradčanech).

Po prohrané prusko-rakouské válce v r.1866 bylo rozhodnuto o zrušení pražského opevnění (jako nedostatečně účinného) a od roku 1875, kdy je vojsko odprodalo městu, hradby postupně odstraňovány. Dochovaly se jen na Vyšehradě, dále pak úsek Strahov-Petřín (také část gotické Hladové zdi) a v severním svahu Nuselského údolí mezi Novým Městem a Nuslemi také úsek původní gotické zdi z poloviny 14.století. 

Píseckou bránu, vybudovanou v letech 1719-1721, projektoval významný architekt italského původu G.B.Alliprandi a stavěl ji Kryštof Dientzenhofer. Její prostor je dnes využíván k různým společenským akcím a do mých vzpomínek se vryla dvěma ročníky přehlídky architektonických prací, 5. a 6.Salonem Obce architektů (2002, 2003), kterých jsem se také zúčastnil.

Čerpáno:

Prahou deseti staletí, J.Herout, Orbis, Praha, 1972

Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, J.Staňková, J.Štursa, S.Voděra, J.Staněk, Praha, 1991