Podzimní toulky

Prochází lesem, pak volnou krajinou a zase lesem, až se dostává k velké vodní nádrži. Všude panuje nálada podzimní melancholie.

-

Utichl zpěv ptačích hlásků,

avšak ne tak docela.

Zde poutník zanechává svoji lásku,

krajině té, jak proměnlivá je celá.

-

Těch hýřivých barev pastelových,

i temných lesních zákoutí.

Tajemných příbytků sovích,

jen bystřina neláká se zouti.

-

Tam nedaleko jakýsi pohyb,

to srnka cestu přeběhla.

V potoce viděti drobných ryb

i sem tam nějaká ta houba jedlá.

-

A přichází na konec lesa,

s výhledem do širých dálek.

 Tu srdce poutníkovo zaplesá,

jaký balzám na duši a lék.

-

Poli, loukami a dalším lesem,

cesta jeho vede dál.

Krajinou přichází také sem,

k té velké nádrži opodál.

-

Jezero přehrady zbudované,

dnes již vrostlé přírodní.

Vítr tu ze všech směrů vane

a patrný všeliký život vodní.

-

I vzácných druhů ptáků,

orel mořský přilétá.

Až z těch zázraků poutník v ataku,

proměn bohatějších léta.

-

Sady, lesy, pole, louky, jezera,

roviny, kopce, žádná pomíjivá mezera.

Krásnější podívaná to která?,

toulky od rána až do šera.

-

Vodní nádrž Rozkoš u České Skalice

(publikace Okres Náchod, foto Václav Novák).