Učit se od mistrů

považuji jako základní předpoklad pro vlastní cestu v umělecké tvorbě. Jde ale o to, koho kdo považuje za svůj vzor. Někdo třeba nikoho a hned se považuje za mistra sám.

Zpočátku nejsme nic, jen v sobě v nějakém věku začínáme pociťovat určité touhy po uměleckém sebevyjádření. A potom případně nastupuje dlouhá cesta učení, studií a hledání sebe sama. Nejprve ale jen ohledávání, snaha se zorientovat v tom, co je nám nejbližší. V každém případě se nikdo nevyhne těžkým studijním začátkům, ať již jako samouk nebo na příslušných školách, které mu dávají základy pro ten či onen umělecký obor. A potom již záleží individuálně na kažném, co ze sebe udělá a kam to chce dotáhnout. Někdo se trefí hned od počátku do toho svého, jiný dozraje pro prostředek sebevyjádření později, průchodem třeba více uměleckými obory. Ale někomu také přiroste k srdci těch oborů více a je v nich činný po celou dobu svého aktivního působení.

Každý má jiné ambice a jiný cíl, k němuž by chtěl dospět. S tím souvisí i odpovědnost k práci a výběr vzorů-mistrů, kteří v daném oboru a směru dosáhli stupně našich cílů. Je to otázka technického zvládnutí řemesla a všech uměleckých aspektů pro vyznění tvořeného díla na vytyčeném úrovňovém stupni. Nebo alespoň pro přiblížení se ve vlastním podání k takovým vzorům.

Pokud jsme na Staroměstském náměstí a usilujeme o dostavbu proluky mezi unikátní gotickou radniční věží s jedinečným orlojem a kaplí a barokním kostelem sv.Mikuláše, mistrovským dílem K.I.Dienzenhofera, nemůže být zde naším jediným uměleckým vzorem žádný z moderních architektů od dob funkcionalismu. Jen v sekundárních inspiracích. V základních inspiracích se na tomto místě ale nelze obejít bez vzorů, jež vidíme na náměstí, a nemůžeme nereagovat v kontinuitě na gotickou a barokní architekturu, rámující proluku.

Současní architekti si většinou tento fakt již neuvědomují nebo jej ignorují a snaží se dokázat uměleckou rovnocennost moderních idejí s idejemi velkých historických slohů. Nemohou však uspět, neboť zde došlo k rozkolu, k odtržení architektury od těchto tradic.

-

Učit se od mistrů, nikoli je poučovat o vlastním mistrovství.

-

Kdo koho dnes učí,

nebo již jen poučuje?

A neúnosně takto mučí,

jaké že to priority určuje?

-

Ty si stanovuje každý sám,

učitel i jeho žák?

Odkud tato cesta a kam,

tak či onak, vždy je to pak naopak?

-

Učil jsem se od mistrů,

a hledal vlastní vtip.

U klasiků i futuristů,

či mnohých dalších pro svůj typ.

-