Kladivo a kleště

Chodím naproti domu do malého krámku s potravinami pro snídani. Většinou jsou to koláče, loupáky, případně k tomu přidám banán a krabičku čaje, když jsem tu předchozí spotřeboval.

-

Paní prodavačka se mě pak zeptá: a co ještě?

A já jí odpovídám: kladivo a kleště.

Ona mi zase na to: tak to nemáme.

Oba se pak zasmějeme a já odcházím někdy i do deště.

-

Tuhle jsem tam jednou přišel a co nevidím: u dveří na pultu ležela tlustá peněženka.

Pan prodavač, syn paní prodavačky, byl vzadu krámku a řešil něco se zákazníkem.

Oba byli obrácení a nevšímali si pultu.

Jinak jsem tam byl jen já sám.

Říkám si, ty bys zasloužil asi nějaké ponaučení za svou lehkovážnost a neopatrnost.

Ale zvolal jsem směrem z onomu zákazníkovi: pane, nenechávejte tady tu peněženku.

On se prudce otočil a odpověděl mi: no já vás vidím.

A já jim oběma povídám: neviděli jste oba.

A on: no to byste viděl ten fofr.

A já mu: opravdu? A nebylo by třeba už pozdě?

Potom, když tu šrajtofli otevřel, byla v ní mimo jiné dvoutisícovka.

Tak jsem mu říkal: no to už by stálo zato.

A on: ale potom byste viděl ten mazec.

Tak jsem se jen pousmál a panu prodavači hlásil, že bych rád dva koláče s tvarohem.

Potom on dodal: a bude to ještě něco?

Já mu na to: třeba tak pro zasmání nebo co.

A on: tak to nemáme, tady to není žádná sranda,

kšeft je jen samá pranda.

Ano pane vedoucí, pravil jsem.

Jednou tam, jindy sem a někdy i zem.

-

Kresba F.Gellner, detail

(Encyklopedie českého výtvarného umění, Dr.E.Poche a kol., Academia Praha, 1975).

-