Způsob řešení, nikoli chyby

V minulém blogu jsem by opět kritizován za půdorysnou dispozici malé kavárny, umístěné v přízemí jednoho ze štítových domů dostavby proluky Staroměstského náměstí.

A tak zde znovu přináším onu předmětnou věc kritiky. Kavárna má dvě části, interiérovou a venkovní ve dvoře. Vstup je z náměstí a volně ze dvora. Z obou stran je dům v přízemí prolomen architektonicky důležitým loubím.

V půdorysné dispozici jsou popsány všechny místnosti tohoto zařízení. Vše je zde funkčně a provozně umístěno logicky a jak to bylo nejlépe možné. Kuchyňka je jen pro studené nebo ohřívané občerstvení, ne pro vařená jídla.

Co mi bylo vytýkáno? Průchod mezi kanceláří a kavárnou přes kuchyň. Ale kdo zde může procházet? Pouze personál, tj. kuchař, číšníci a vedoucí provozovny se zdravotním osvědčením, nikdo cizí. Tedy kde je nějaký problém? Prý, když bude mít vedoucí návštěvu, tak nebude s ní moci projít z kanceláře přes kuchyňku do kavárny. To je samozřejmé, že nebude smět. Pokud bude chtít jít s návštěvou do kavárny, tak obejdou dům postranním loubím (tedy přímým průchodem) nebo si dojedná schůzku s hostem v kavárně. Tady žádný problém v dispozičním řešení substrukcí není.

Vyřešíme tady milión velkých problémů a na nějaké prkotině, která ani není chybou, se vše zastaví a bude se hledat zbytečná "náprava" na úkor těžce vydobývané architektury? O co tady jde? I o nalezení mnoha schůdných kompromisů, aby ta dostavba zde byla možná. Jiné návrhy si s tím vůbec takto nelámou hlavu a představují vždy něco, co se sem nehodí.

-

To, co působí jako samozřejmost,

tím nejtěžším bývá výdobytkem.

Ten hloubky klenoucí most,

proti tomu, jenž v názoru je plytkém.

-