Život jako důkaz neexistence neživé přírody

Vědní obory zkoumají fyzikální a chemické vlastnosti a zákonitosti přírody a rozlišují tak přírodu anorganickou a organickou.

Domnívám se, že je to omyl, neboť právě živé organismy dokazují, že veškerá příroda, tedy i ta z našeho pohledu vesmírná, funguje v rámci organického systémového řádu, jenž "aktivuje" veškeré fyzikální a chemické vlastnosti a projevy hmoty. Bez této energetické "aktivace" by se hmota nemohla nijak projevovat a nemohla by ani existovat. Hmotu charakterizuje složení a pohyb jejích vnitřních struktur, v závislosti na působení vnějších vlivů. Zcela statická hmota, bez jakýchkoliv fyzikálně-chemických pohybů neexistuje.

Organismy jako je člověk a další jsou důkazem existence také vyšších, nadřazených systémů, v rámci jejichž organických funkcí dochází k veškerému pohybu hmoty ve fyzikálních a chemických reakcích. 

Tak, jak věda vykládá vznik a vývoj vesmíru, jako projevy anorganické přírody (jako nějakého "perpetua mobile"), se nejspíš mýlí, neboť by něco takového, bez dodávané "pohonné" energie živého mechanismu, vůbec ani neexistovalo. Existence hmoty je závislá na svých fyzikálních a chemických projevech, které  fungují v "motoru" jakéhosi organického pořádku, včetně i toho "nepořádku", jakým je třeba vznik a zánik hvězd atd.

Že ty nižší živé organismy nic takového nedokazují? Ale jak dokazuje neživý vesmír existenci živých organismů? Nijak. Naopak chování člověkem pozorované malé části vesmíru napovídá svými vývojovými systémovými projevy, že pozoruje spíše malou fyzikální a chemickou "laboratoř" něčeho ještě mnohem většího a vyššího a rovněž organického původu (posloupnost forem života).

Jak to funguje jako celek člověku není a nebo zatím není známo. Jistě tady fungují ještě další energetické vazby, lidskou vědou dosud nepoznané a možná nebo nejspíš i celkově nepoznatelné.

Jakýsi nepatrný "velký třesk" a potom z něho tvorba a expanze hmoty do gigantických dimenzí? Jen tak sama od sebe? Věda samozřejmě sleduje a hodnotí co poznává a na základě svých zjištění poznatky prakticky aplikuje do reality a potřeb člověka. Více dělat nemůže.

Úvahy o organičnosti veškerého hmotného bytí, v němž se také my nacházíme, ale nejsou bezpředmětné, i když zatím nikterak konkrétně lidskou hlavou a rukou uchopitelné.

Existence živých forem, jak je známe, dává tušit existenci dalších forem života, nejen třeba nám podobných na jiných planetách, ale i řádově vyšších, které neznáme nebo ani nemůžeme poznat, neboť žijeme jako jejich součást.

Anorganická příroda nejspíš žádná není, to se jen nám tak jeví, protože si neumíme vysvětlit reakce hmoty a jejich vzájemné souvislosti. 

R.S.Matta, Závrať Erótova, Chile, 1944 (Umění nové doby, Larousse, Odeon Praha, 1974).

-