Z pekla do ráje

Pohádkové představy člověka, věřícího v posmrtný život, si rozdělily další existenci duše zemřelého (podle toho jakým člověk byl) do tří nadzemských možností posmrtného bytí, kam se duše uchýlí po spravedlivém božím soudu.

"Ráj" si někdo představuje jako věčný příbytek blaženosti pro toho, kdo žil spravedlivě, poctivě, čestně, zkrátka byl dobrým a ušlechtilým člověkem. "Peklo" naopak jako věčný příbytek zatracení a utrpení pro člověka zlého a špatného. Pro přechodný stav mezi "peklem" a "rájem" si pak vymezil prostor "očistce", kde se duše mohou zbavit svých hříchů dočasným trestem, aby si potom zasloužily blaženost v "ráji".

Inspiraci k tomuto článku mi dal další můj obrázek, kde jsem po kliknutí na jeho pozadí funkcí "celá plocha" v programu "malování" objevil zajímavou situaci zápasu zatracených duší o překonání složitého síta "očistce" z pekelných plamenů.

No tedy, většina dušiček se nějaké té očistě nevyhne, neboť přímo do ráje může opravdu jen někdo. Proto je tam tolik místa pro každého vyvoleného. Naopak v "pekle" se to nešťastníky jen hemží a přes složitý "pekelský očistec" se odtud dostane také jen někdo. 

Na obrázku vidíme situaci, kdy se bojující dušičky usilovně snaží překonat bludiště "pekelského očistce". Unikají plamenům, avšak do dalšího utrpení, kde se v očistném sítu zbavují těžkých hříchů. Některým se to zde již podařilo a jiné dokonce pro svou nepokoru zuhelnatěly. Ale i ty, které se vyrvaly "peklu" ještě nemají vyhráno, jak je vidět na jejich zbarvení. Musejí ještě přijít do lehčího "očistce", kde se úplně očistí, aby mohly vstoupit do "ráje". Tedy i ty některé zatracené duše mají ještě nějakou naději.

Ale zábava s těmi obrázky, kdy nikdy nevím co mi na nich vyskočí, je někdy docela zajímavá, ba i úsměvná.

Z "pekla" přes síto "pekelského očistce" do "rajského očistce" a odtud do "ráje".

(obrázek ještě barevně upravován)

-