Já Vám řeknu, čeho se asi "bojíme":

1. Lidé z branže (tj. inženýři a architekti) se bojí, aby tuto věc nenavrhl, neprosadil a nerealizovat někdo jiný, než oni sami. Takže raději jsou a priori proti všemu a proti všem (ve smyslu "Když ne já, tak tuto prestižní dostavbu v žádném případě a za žádnou cenu nebude mít nikdo!"). Není nic jednodušší, jak najít důvody, proč něco "nejde, nehodí se, neodpovídá, není vhodné, apod." a smést ze stolu jakékoli (i to nejvhodnější - to tím spíš!) řešení.

2. Politici, kteří mají tu moc rozhodnout, se bojí toho, že by naštvali někoho ze skupiny č.1 (což, pokud něco rozhodnou a vyberou a podpoří, tak tady mají na 100%) a také se bojí ztráty koryt plynoucích z výše uvedeného. Tak logicky raději nepodpoří vůbec nic.

3. Lidé se bojí hlavně ztrátu zaměstnání, bydlení a o své zdraví. Nějaká dostavba něčeho někde je jim v drtivé většině naprosto ukradená.

Ano, co se týče těch architektů, tak to je konkurenční boj a pochopitelně ti, teří budou o věci rozhodovat, nepodpoří něco, co by sami nedokázali. Čili paradoxně místo toho, aby z titulu své odbornosti pro posuzování věci, odlišili, uznali a podpořili kvalitní věc, smetou ji se stolu.

To ovšem nezmění nic na tom, jakou hodnotu budou mít posuzované návrhy.

Zde jde pak o veřejnou autorskou obhajobu a také o mínění veřejnosti. Rozhodnutí nakonec vynesou politické složky, nikoli architekti. Těch se nikdo nemusí bát, zejména, když sami svoje stanovisko neobhájí.