Každý, pokud si přeje dostavbu Staroměstského náměstí, by tam chtěl vidět něco vhodného, pěkného a zajímavého. O nic jiného se nesnažím, než tam něco takového navrhnout. Jenže představa toho, co by mohlo být takové, je u lidí různá. Sice nemají žádnou konkrétní vizi, ale vždy je nemile překvapí, když se tady něco konkrétního udělá. To jim vezme jejich svobodu v uvažování a fantazírování. Jsou v rozpacích vždy, i když se jedná o dobrou, kulturně a profesně obhájitelnou práci. Raději budou vyčkával dál, co kdyby někdo vytvořil ještě lepší řešení. Čili má vůbec v tomto případě někdo šanci uspět? Jak v začarované pohádce o neskutečných podmínkách na vysvobození.

Postavit a přestavovat Staroměstské náměstí naši předkové dokázali, ale my již nedokážeme je dostavět?